Jak dělám fotografie do České hospodyňky?

Odpověď je jednoduchá. Uvařím, vyfotím a někdo to sní.

Vím, že moje fotografie nejsou profesionální. Ostatně i mé stránky jsou čistě amatérské a vznikly spojením několika věcí, které trochu umím. Fotografuji od dětství a vždycky mě vzrušovalo čekání na to, jak bude fotografie vypadat. Jako dítě jsem musela dlouho čekat na výsledek jednoho stisku spouště a vlastně i jednoho fotografického pokusu. Ve fotoaparátu byl založen film s určitým počtem obrázků, a teprve když se celý nafotil, opatrně se vyjmul a odnesl do sběrny. A když se zadařilo, přinesl si člověk za pár dní a pár korun pár černobílých obrázků. Dnes jsou to pro mě vzácné snímky z dětství, které jsou vzorně nalepené a popsané v albu. 

Mým prvním osobním fotoaparátem byla poloautomat značky Minolta. Koupila jsem si ho za první výplatu v roce 1977. Do ní se používal kinofilm, obrázků z jednoho filmu bylo už víc. Provázela mě hezkou řádku let mého života, pamatuje hodně dovolených a výletů. Ale hlavně s ní jsem zachytila spoustu důležitých okamžiků ze života mých dětí a mé rodiny. A v této době jsem si začala vyvolávat filmy a dělat fotografie sama. Výměnou běžné žárovky za červenou jsem si občas naši koupelnu přeměnila na fotografickou laboratoř a snažila se vyrobit co nejlepší obrázky. Když se zrovna nenašel nikdo, kdo by mi pohlídal děti, rády u vyvolávání fotografií asistovaly. Sedávaly potmě na stoličce u misek s vývojkou a ustalovač a sledovaly vznik fotografií. Těch mám z té doby spoustu, jsou vzorně srovnané v krabičkách nebo v tématických albech. A málokdy má někdo chuť se jimi probírat.

Na přelomu tisíciletí jsem rychle podlehla nové vášni - digitální fotografii. Byla jsem nadšena
možností stisknout spoušť a vidět hned výsledek. I když zatím jen v malém okénku. Můj první digitální fotoaparát byl značky Olympus. Jakmile jsem si ho trochu osahala, začala jsem uskutečňovat svůj nápad s kuchařkou na internetu. Prostě jsem spojila to, že ráda a často vařím, ráda fotím, umím to s počítačem a napsat nějaký smysluplný text mi nedělá problém. Digitální fotografie však byla pro uskutečnění tohoto nápadu to nejpodstatnější. 

V posledních letech fotografuji digitální zrcadlovkou značky Nikon, ale nebráním se ani fotografiím z mobilu. Zatímco na focení zrcadlovkou musím být připravena, mobil mohu vytáhnout z kabelky kdykoliv. Fotografie na České hospodyňce z období digitálního pravěku občas vyměním za nové. Styl fotografií jídel se během let vyvíjí a mění a ovlivňuje i můj pohled na věc. Mým cílem však není udělat fotografii tzv. uměleckou, ale spíš fotografii co nejvěrnější. Tak, aby odpovídala reálnému životu a tomu, co se objevuje na stole běžného strávníka. Tak, aby z ní bylo poznat, o co jde a vidět to, co se špatně v receptu popisuje. A v tom nejlepším případě, aby někoho inspirovala k tomu si něco nového uvařit.