Jak se dá používat domácí pekárna

Když jsem si před lety kupovala domácí pekárnu, byla jsem přesvědčená, že bez ní už déle nemohu žít. Doma plno hladových chlapů, kteří snědli všechno, na co přišli. Pekárnu jsem na začátku používala často. Byla vždy po ruce, když došel chléb. Provoněla nedělní ráno čerstvým pečivem. Mísila těsto jako divá o svátcích. A hlavně měla sílu a trpělivost vypracovat hlaďoučké  a jemné těsto, což jsem ocenila zejména v době, kdy mě bolívala ruka.

Postupně jsem se také naučila rozeznávat  a používat různé druhy mouky. Tedy nejen hladkou, hrubou a polohrubou, ale zejména různé druhy mouky používané na pečení chleba. Na sladké pečivo jsem si oblíbila mouku špaldovou, ze které jsem napekla stovky pravých českých buchet. Voněly pak trochu po oříšcích. Vyzkoušela jsem řadu receptů na pečení v pekárně, ale jen podle některých jsem pekla podruhé. A pouze pár jich používám až do dnešní doby.

Jak běžel čas, u nás doma se toho dost změnilo. Dospělí synové se odstěhovali, domů zavítají jen na návštěvu jen občas. A tak pekárna začala tak trochu zahálet. Ke klasickému pečení chleba ji používám opravdu jen v nouzi nejvyšší. Tím více ji však využívám k přípravě nejrůznějších těst. Vyzkoušela jsem snad všechny programy, které pekárna nabízí. Nejčastěji pekárnu používám na kynuté těsto všeho druhu, to je klasika.  Zvlášť při přípravě většího množství těsta například na vánočky či mazanec, nemají háky pekárny konkurenci.  Samozřejmě,  že těsto takto získané a krásně vykynuté se vyjme z nádoby pekárny, vytvaruje se třeba na silikonové podložce a upeče v klasické troubě. Pekárna dobře vypracuje také těsto na houskové či kynuté knedlíky. A nejlepší na tom je, že v době, kdy za vás pracuje pekárna, můžete dělat něco jiného. Nebo si jen tak odpočívat.

Nedávno jsem si dokonce vyzkoušela, jak moje mnohostranná pekárna zvládne přípravu  potahovací hmoty na dorty a umí vypracovat dokonce i těsto na tortily.  Při svých pokusech vycházím z běžných receptů a jen málokdy je měním kvůli tomu, že těsto připravuji v pekárně. Množství surovin zůstává stejné, jen postup je občas třeba přizpůsobit tomu, že do pekárny se dávají nejdříve tekuté suroviny.

PS pro zvídavé, používám domácí pekárnu od firmy ETA.

A jaké zkušenosti máte s domácí pekárnou vy?

 

Podivné jarní chutě

Také se vám to někdy stává, že se vám kompletně změní chutě a začnete si vybírat úplně jiná jídla? Samozřejmě tím nemyslím tu jednu typickou situaci, kdy je chuť ovlivněna počínajícím těhotenstvím. Tento stav se mě jako seniorky již netýká a pokud si dobře pamatuji, ani k nějaké významné změně chutí nevedl.

Dnes jsem si náhodou všimla nejnovějších receptů přidaných na stránky České hospodyňky, a v tom okamžiku jsem si tuto změnu jsem si uvědomila. Cizrna Mexico, Zapečená brokolice, Kopřivová polévka, Losos s bazalkou, Lilek s chřestem, Ostré kuřecí s kešu, Cuketové toasty s bryndzou, Pstruh v alobalu. A v bufetu blízko firmy, kde pracuji, jsem si dala kuskus s grilovanou zeleninou a druhý den ostré nudle. A k tomu v době večeře zástup salátů od klasického okurkového, rajčatového a ledového až po čekankové a ovocné. Místy prostřídáno jogurtem, pudinkem, pikantními sýry všeho druhu. 

Může za toto změnu chutí jarní počasí? Nebo prodělaná  viróza, která byla ta úporná, že jsem se dopracovala až k antibiotikům? Sama se vědomě nepouštím do experimentů s jídlem, ani do žádných diet. Dávám spíš  přednost své intuici. A mnohdy mě moje intuice pořádně prohání. To když v supermarketu, který mám nejblíž, nejsou k dispozici potřebné suroviny nebo nejsou v přijatelné kvalitě. Pohled na zvadlou, místy zahnívajicí zeleninu, kropenatá rajčata, zelenající se bílou čekanku, uschlé hrachové lusky či údajně čerstvé bylinky v regálu zoufale zplihlé mě vždycky vytočí. O čerstvých rybách ani nemluvě. Běda mi, pokud mám v plánu méně běžný zeleninový salát. V takovém  případě je nejlepší vydat se do dobrého specializované obchodu se zeleninou a ovocem. I takové u nás v Hradci Králové existují. Bohužel ty tři, které znám, jsou všechny v jedné  ulici a pak široko daleko nic. Zeleninu mají krásnou, čerstvou, výběr široký, ceny ale podstatně vyšší. 

Po chvíli vnitřního tichého reptání si vzpomenu, že bývalo hůř. Za totality si člověk mohl v zelenině koupit tak mrkev, petržel, celer, brambory a zelí. A byl v podstatě rád, že alespoň něco dostal. Beru to radši pozitivně. Pro dobrou zeleninu se proběhnu trochu dál, čerstvé bylinky si vypěstuji za oknem, brambory koupím od místního zemědělce. A po to náročném běhání za čerstvou zeleninou najednou dostanu chuť na špekáček. Samozřejmě opečený na klacku na ohněm...

Proč jsem se rozhodla psát tento blog?

Původně se tento blog jmenoval Česká hospodyňka, stejně jako mé stránky o vaření a pečení a vůbec o všem, co s tím souvisí. Při psaní posledního příspěvku na tento blog o dobrodružném nákupu oblečení pro aktivní seniorku jsem si však uvědomila, že chci psát i o něčem jiném než o věcech, souvisejících s kuchyní. A tak jsem název tohoto blogu prostě změnila, aby více odpovídal obsahu.

Vlastní přiznání si toho, že jsem seniorka, má pro mě trochu trpkou příchuť. Trpkou proto, že jsem si musela připustit, že mám už část života za sebou. Ale změnit se to nedá, tak je třeba si na to zvyknout. Ostatně důchod mi chodí pravidelně a navíc mám to štěstí, že ještě mohu chodit do práce, která mě baví. Konečně po mnoha letech naplněných kromě práce starostí o rodinu a výchovu dětí, došlo k jakémusi zklidnění. Děti obrazně řečeno vylétly z hnízda, jsou dospělé a samostatné. I když občas do mého života zavítají, mají již svůj život a uskutečňují samostatně své plány a touhy. Mám radost, když jsou spokojené.

A tak mi s přibývajícím věkem začal přibývat i volný čas, který mohu spotřebovat pro sebe a své koníčky. A těch není málo. O mém kladném vztahu ke všemu, co se týká kuchyně, svědčí ostatně moje webové stránky, které vytvářím již 15 let. Kromě toho ráda fotografuji, hlavně přírodu a své okolí. Samozřejmě se mi tato dovednost hodila i pro fotografování mých kuchařských výtvorů. V době digitální fotografie jsem byla nucena si porozumět s programem pro úpravu fotografií s názvem GIMP. Jeho hlavní výhodou je, že je k dispozici zdarma a svými možnostmi se blíží k profesionálnímu Photoshopu. Samozřejmě že si rozumím i s počítačem, protože jsem profesí programátor a analytik. Ale počítač je pro mě nejen zdrojem obživy, ale i poznání, informací  a zábavy.

A jako člověk trávící svůj pracovní týden u obrazovky mám potřebu to kompenzovat nějakým pohybem. Protože od svých dětských let vím, že koordinace pohybů není mou silnou stránkou, tak pohybem spíše opatrným, ale vytrvalým. Nejčastěji na malé zahrádce, kde je stále co dělat a navíc jsou výsledky této práce hned vidět. Ráda se přehrabuji v hlíně a vyhlížím, co mi z ní vyroste. Mám ráda květiny a mám je všude kolem sebe. Doma, na pracovním stole, na balkoně, na zahradě. Mám ráda jaro, připadá mi jako nová  každoroční naděje. Jsem spokojená i v létě, když si mohu vyrazit na pěší výlet s kamarádkami a s hůlkami (odborníci tomu říkají nordic walking). Co na tom, že takový pořádný výšlap většinou končí velkou žízní a konzumací půl litru piva? Ráda si zaplavu na  své oblíbené pláži "U Pepina", nepotřebuji k tomu ani moře. Mám ráda i podzim, protože bývá krásně barevný. O zimě pomlčím...

A abych si udržovala v kondici nejen tělo, ale i mozek, chodím do kurzu angličtiny. Již dlouhá léta, ale stále se mám co učit. K tomu všemu si denně dopřávám účast v sudoku lize. Není nadto se pravidelně denně zkontrolovat, zda se dokážu dobře soustředit a hbitě najít řešení. A to je o mě asi to nejdůležitější. Pokud jste dočetli až sem, snad mi dáte za pravdu, že jsem opravdu aktivní seniorka. Nechci tady naříkat ani nadávat na poměry. Ale občas mám potřebu se podělit s někým o svoje pocity, snad i někoho inspirovat svými nápady či zkušenostmi. Nebo ho jen obyčejně potěšit tím, že se v životě potkávám se stejnými starostmi jako každý druhý.

Dobrodružný nákup oblečení pro aktivní seniorku

Považuji se za aktivní seniorku. Ač jsem dosáhla důchodového věku, mám to štěstí, že mohu ještě pracovat. A k tomu mám několik koníčků, které našly své uplatnění právě na stránkách Česká hospodyňka. Ale abych se držela tématu. Nejen moje pracovní pozice, ale i můj osobní pocit mě vedou k tomu, abych chodila vhodně a slušně oblečená. Co považuji za vhodné a slušné, to je jistě hodně subjektivní. Ale zatím se mé okolí s mým názorem na oblékání vždycky srovnalo. Kritická situace však vznikne v okamžiku, kdy si prostě musím koupit něco na sebe. Buď ji vyvolá nějaká významná událost, nebo  moje touha něco zase změnit. A nebo ručička váhy vyšplhala zas o nějaký kousek výš a do starých kalhot se prostě nevejdu. Opak se bohužel v mém životě vyskytuje dost zřídka.

A tak vyrazím do obchodů. Většinou bohužel s dost přesnou představou. Žiju v centru relativně velkého českého města, obchodů, kde se dá koupit něco na sebe, je tu dost. Naivně začínám v obchoďáku, který mám nejblíže, protože jsem již pozapomněla, že to nemá smysl. Už léta se mi tam nepodařilo nic koupit, ale také se mi nepodařilo pochopit kdo a co tam nakupuje. Regály a stojany přecpané k prasknutí, bohužel plné podivných, neforemných a nepřitažlivých věcí, které mě neoslovují. A zdá se, že neříkají nic ani ostatním. Na ploše obchodu bloudí dvě tři zbloudilé duše, kupodivu je tu více prodávajících než kupujících. Honem pryč. 

 

Pokus druhý. Návštěva obchodního centra, kde jsou dvě patra plná obchodů, nejméně polovina prodává něco na sebe. Chtěla bych si koupit kalhoty na jaro a k tomu nějaké jednoduché sáčko. Konfekční velikost 44. Nechci nic černého, touto barvou jsem právě přesycena. Kolem mě proudí davy nakupujících, to je pozitivní. Třeba i já budu tentokrát úspěšná. Procházím poctivě jeden obchod za druhým. Moje velikost, možná naivně si myslím, že obvyklá, mi zrychluje výběr. Světle zelené kalhoty, nic. Světle modré kalhoty, nic. Kanárkově žluté pouze do velikosti 40. A bílé, tady mají i větší velikost. Vsoukám se s nimi do kabinky. Radši se převlékám zády k zrcadlu, stačí si prohlédnout výsledek. Kalhoty jsou široké a vypadají jako moučný pytel. Rychle pryč.

Pokus třetí. Příjemný butik. Lehké šedomodré kalhoty, docela mi sedí. Chtěly by zkrátit, to bych zvládla. Kontrola cenovky. 3900 Kč. Důstojně, ale hbitě odplouvám. 

Po týdnu přetrvávajicího znechucení  procházím dva z obchodů v centru města, kde občas něco na své tělo koupím. Jeden z nich nakupuje oblečení v Polsku, má to trochu jiný šmrnc. Člověku občas padne něco do oka. Pro druhý zase šijí konfekci někde v Česku. Něco bývá až dost usedlé na můj vkus, ale občas se naše pohledy protnou. Nakonec lehké letní sáčko je klasika. Vybírám si příjemnou  barvu kávy s mlékem. Podélný štep zalichotí mé postavě. Kupodivu po vyzkoušení stohu kalhot si odnáším i jedny z nich. Jsou jemně žluté, padnoucí a neobtěžující. Cena ještě v mých možnostech. jako bonus navíc jsem dostala radu, jak vyprat a nezničit. Dobrá rada nad zlato. Chvíli jsem měla pocit, že jsem člověkem.