sobota 12. července 2014

Údržba těla a duše

Nadpis tentokrát není až tak nadnesený, půjde opravdu o zamyšlení na toto téma. Raný seniorský věk u mě vedl k pozorovatelnému u zklidnění. Ovšem ne až tak daleko, abych po obědě znavena usínala na gauči, jak činili mí rodiče. Mé zklidnění spočívá spíše v jakési vnitřní vyrovnanosti a smíření se s tím, co nemohu vlastními silami změnit. A i když zatím chodím pravidelně do práce, mám pocit, že se pomalu stávám pánem času. Poté, co děti vylétly z hnízda (a ještě nemají vlastní děti), mám mnohem více času pro sebe. pro své koníčky a realizaci svých snů a přání.

Moje přání nejsou nijak veliká a není až tak náročné je uspokojit. Během letošního jara se mi podařilo konečně osázet květinové záhony tak, aby stálo něco kvetlo a byla radost pohledět na barevné kombinace květů.  Pouze jeden ze záhonů jsem věnovala bylinkám a troše zeleniny. A protože je vždycky co zlepšovat, pomalu ve mně uzrávají plány na další rok. Chtěla bych zkusit pěstovat hortenzie a znovu vysázet pár lilií. Přes poslední teplou zimu mi záhadně zmizely ze záhonu. Podezírám hryzce. 

Letošní léto je pro mě létem natírání. Díky slušnému počasí se mi již podařilo obnovit nátěry dřevěných částí chaty a pokračuji drobnějšími nátěry vybavení. Tato činnost mě kupodivu uspokojuje. Je klidná, monotónní, mysl se při ní může toulat kdekoliv. A výsledek je vidět hned. Technologie natírání není nijak náročná, více úsilí než vlastní nátěr vyžaduje příprava podkladu před natíráním. Hlavně odstraňování původního nátěru.  A také určitá trpělivost při olepování okrajů papírovou lepicí páskou. Ale vyplatí se to. Okraje barvy jsou rovné jako když střelí. 

Při těchto činnostech si na své přijde jak duše, tak i tělo. Tělo se třeba při natírání nebo péči o zahrádku dostává do nejroztodivnějších poloh. Od stoje na špičkách na štaflích až do podřepu či kleku.  Zvedá různě těžká břemena a používá rozmanité nástroje. Každodenní rozmotávání a opětné smotání zahradní hadice bylo pro mě zpočátku velkým dobrodružstvím.  Sice vím, že existují moderní hadice, které se snadno navíjejí na cívku umístěnou na vozíku nebo hadice smršťovací, dle inzerátů na internetu geniální. Ale co naplat, když na naší zahradě se prostě zalévá klasickou hadicí. Po mnoha pokusech již umím hadici a rozprašovač použít bezpečně a bez zmáčení. Časem jsem přišla na to, že pokud je na obou koncích uvolněná hadice, voda z ní vyteče po chvíli sama. Na zemi se dá pohodlně smotat, svázat a zavěsit, aby nepřekážela a nerozmotávala se. 

Posledních deset let je pravidelnou  každoroční součástí mého života týdenní pobyt spojený s rehabilitačním cvičením s prvky jógy. I když jsou dvě hodiny cvičení denně tou nejdůležitější součástí pobytu, svou roli hraje i výměna zkušeností s mými vrstevnicemi. Stačí jen pozorně poslouchat a být upřímná sama k sobě i k ostatním. Životní situace jsou u všech dost podobné a s drobnými obměnami se stále opakují. Bohužel i tak člověka většinou překvapí. Po týdenním pobytu se loučím osvěžena a s poznáním, že jsem součástí určitého koloběhu. Ale zůstává na mě, zda vidím sklenici poloprázdnou nebo poloplnou.

Žádné komentáře:

Okomentovat