Detektivní příběh ze současnosti je prokládán dávkami humoru, ironie a absurdních situací. Průměrná, nehezká harfenistka Jefrosinja Romanovová se narodila starším rodičům, kteří ji chovali jako ve skleníku. Otce pracoval v „polygonu“ a rodina je díky tomu i za doby existence SSSR dobře situovaná. Po otcově smrti je Frosja matkou provdána za hezkého a movitého Michaila Gromova, který vlastní počítačovou firmu. Míša manželku hýčká a rozmazluje až příliš. A skleníkový chov tak úspěšně pokračuje. Frosja je přesvědčená o své alergii na svět mimo byt, a proto se zdržuje převážně doma opečovávaná hospodyní i pozorným manželem. Baví se jen televizí a čtením detektivek.
Jednoho dne se však objeví Táňa, manželova milenka. Zoufalá Frosja vyběhne z domu bez peněz, bez dokladů a chce spáchat sebevraždu skokem pod auto. Řidička Káťa Romanovová ji ale sebere a doveze domů ke své rodinně . Frosja se jim představí jako Jevlampija. Káťa se nad ní slituje a najme ji jako hospodyni. Je to na pováženou, Jevlampia nikdy nepracovala. Jaké překvapení, když zjistí, že metrem se nejezdí na mince, ale na lístky. První nákup večeře pohltí rozpočet na celý měsíc. Jak by ne, když koupila lososa, grilovaná kuřata, avokádo, francouzské máslo, konzervy s krabím masem. Psy nezkušeně nakrmí chlebem s máslem, samosebou s neblahým důsledkem pro jejich trávení. Rozpustnou kávu pije studenou, protože neumí zapálit sirkou plynový sporák, netuší, že pro vytření louže na podlaze musí hadr ždímat, atd. Čase a hlavně s pomocí malého Kirila do hospodaření docela úspěšně vpraví. Když se jednoho dne dostane Káťa do problémů, zavolá domů, aby jí Jevlampia donesla od herce Kosti Katukova desky s dokumenty, které si u něho uložila. Jevlampia ale najde Katukova zastřeleného, s uťatýma rukama, požadované dokumenty však ne. Násilníci, kteří drží Káťu v zajetí požadují dokumenty do čtrnácti dnů, jinak Káťu zabijí. Jevlampia se pustí do pátrání. A je úspěšná: Nejenže najde kýžené dokumenty, ale vlastní rukou osvobodí vězněnou Káťu. A navíc zjistí:
- po chození v promočených kozačkách nenásleduje nutně zápal plic,
- není na nic alergická (ani na psí a kočičí chlupy)
- odkud se vzalo bohatství jejího manžela.
Kromě toho posbírá během pátrání většinou od prodavačů v tržnici i řadu kuchařských receptů . (Pozor, jedná se o neodzkoušené recepty, použijte jako inspiraci.)
Do zlatova upečené kuřátko
„Vezmete půlkulový balík jemné kuchyňské soli a vysypete ho na pekáč. Vykuchané kuře opláchnete, položíte na sůl prsíčky nahoru, potom rozpálíte troubu a dáte do ní pekáč. To je všechno. Přibližně za hodinu, to záleží na velikosti kuřátka, můžete dávat na stůl.“ (str. 111)
Pečené vepřové (krkovička nebo kus kotlety)
„Opláchneš maso, potom v něm uděláš dírky a zastrkáš do nich stroužky česneku. Pak osolíš, opepříš…Potom zabalíš maso do alobalu, ale opatrně, nepotrhej ho. Nejlepší jsou dvě vrstvy, a pak dáš na plech. Za hodinu a půl, maximálně za dvě, se budeš olizovat až za ušima“ (str.132
Filé zapečené s brambory
„nejtěžší na tom receptu je škrábání brambor. ..Bylo třeba nakrájet několik brambor na plátky, potom vymazat hlubokou pánev máslem a dno těmi plátky vystlat. Pak vzít kousky rybího filé, položit je na brambory a pak ty vrstvy střídat, poslední vrstvou ale musí být brambory… Popadnete čtyři vejce, přidáte sklenici mléka a šleháte jako na omeletu. Směs vylijete do pánve.. Solíte, pepříte a strkáte do trouby…čáry, máry, fuk… Výživné, neuvěřitelně chutné jídlo je hotovo za půl hodiny.“ (str. 216)
Koláč z klikvy
„Vezmeš jeden margarín, raději tuzemský, a nakrájíš ho na malinké kousky…Potom si připravíš tři vejce, žloutky oddělíš od bílků. Bílky strč do ledničky, žloutečky ušlehej se dvěma lžícemi cukru. Potom směs promíchej s margarínem a přidej přibližně dvě sklenice mouky. Hotové těsto vlož přímo do formy a prsty ho rozprostři po dnu. Válečkem to rozválet nepůjde. Potom to dej do trouby. U těsta jen zvedni okraj, aby z toho nevyšla jenom placka, ale taková mistička z¨těsta. Jo, a vidličkou těsto dvakrát, třikrát propíchni, jinak udělá bouli…a když se těsto už nějakou chvíli peče, vezmeš dvě sklenice plodů a rozetřeš je s cukrem … podle své vlastní chuti. Jedni preferují kyselejší, druzí sladší. Vytáhneš upečené těsto, bude už mít takovou příjemnou žlutou barvu. Pak dovnitř vyklopíš náplň. Potom vytáhneš z lednice bílky, ušleháš s cukříčkem sníh a shora tím přikryješ klikvu. Dole těsto, uprostřed klikva, nahoře bílá pěna… Znova to dáš do trouby, ale teď asi tak na pět minutek, dokud bílek nedostane barvu kávy s mlékem.“ (str. 196)
Poznámka: Tady se do vaření zapojí opět mistři improvizace. Klikva je něco jako brusinky, ale ani ty nejsou u nás tak úplně běžné. Zkusila bych hodně zralý rybíz. Margarín by šlo nahradit Herou, ale nejlépe máslem. Místo krájení nastrouhat na hrubém struhadle na okurku. Vskutku se nenuťte do zpracování hladkého těsta, nerozhnětené kousíčky tuku těsto nadýchají.
Dobou chuť i dobré počtení
Díky za tip. Určitě zajímavá kniha a zajímavé recepty. Detektivky mám ráda a navíc když jsou psané s humorem.
OdpovědětVymazat