Literární vaření

Betty MacDonaldová

Knížku Vejce a já od Betty MacDonaldové nemusím doporučovat, patří mezi nejoblíbenější knihy u nás. (Možná trochu proto, že anket ze zúčastňují především ženy a knihu napsala žena o každodenních ženských problémech.) Zhýčkáni civilizací bychom si život na americké slepičí farmě v první polovině XX. století bez elektřiny, tekoucí vody, se sporákem na tuhá paliva a s kadibudkou na dvorku zopakovat nechtěli, leda tak v rámci zážitkové turistiky ve stylu děl Vlasty Javořické. Když může někoho napadnout Austenland (Shannon Haleová), proč ne Javořická?

Také náměty dalších knih čerpala Betty MacDonaldová z vlastního života. Morová rána z prostředí tuberkulózního  sanatoria, Kdokoli může dělat cokoli z doby hospodářská krize 1933 a Dusím se ve vlastní šťávě o životě s dospívajícími dcerami na ostrově Vashon u nás vyšly v jednom svazku pod titulem     
o život dal a vzal. Zážitky s řemeslníky jsou jako z Černých ovcí, naštěstí TBC, psaní na stroji,  těsnopis jsou pro nás pasé, zmiňované ceny jsou dnes bohužel  sci fi, avšak kouzlo humoru z románů nevyprchalo. Navíc postoje k životním trablům a nepříjemnostem jsou hodny následování i dnes. „Maminčin přístup k jakékoli přímo položené a nepříjemné otázce je soustředit se na nejméně důležité slovo a rozvést je“ . Dcery  Anka a Janka metodu také ovládaly. „Anka pravila velice dramaticky: Víš, že Janince Priceové je jenom deset a kouří? Janka řekla: Jakou značku?“. 

ostrov Vashon

Ocituji ještě jedno životní moudro: „Namísto, abyste svému dítěti dávali příliš mnoho volnosti, příliš mnoho peněz a veškerou odpovědnost za to, co udělá, pokuste se mu dát méně volnosti a peněz, přísná pravidla chování a moře a hory lásky. Nikoliv lásku skrývanou, utajenou, tichou, nýbrž lásku zcela viditelnou s mazlením a polibky, se spoustou lichotek, se zájmem o to , co nám dítě vypravuje. Říkejte svým mladým, že jsou brilantní, hezcí, půvabní, vtipní a láskyplní. Říkejte jim to každý den. Říkejte jim to, i když před nimi schováváte klíče od auta a nejraději byste je nakopli. Ujišťujte je a znovu je ujišťujte. Láska je nejdůležitější prvek v lidských vztazích. Nikdy nemůžete dát dítěti dost lásky“.

A na závěr přepisuji recepty, abych učinila zadost nadpisu tohoto příspěvku. A pro jistotu varuji: je to neodzkoušený zdroj inspirace!

Dušené škeble (Co život dal a vzal, Vyšehrad 1992, str. 428)
Vyřež z lastur nejméně čtyři šálky máslovek a dobře je proper. Rozemel je s:

•  jedním zeleným pepřem,
• svazkem zelených cibulek,
• šesti plátky slaniny,
• dvěma velkými oloupanými bramborami 
• a jedním svazkem petržele.

Hoď to do velkého kotlíku, přidej kostku másla a zalej vodou. Vař pomalu a tak dlouho, dokud brambory nezměknou. Přidej dvě nebo tři větší konvičky mléka, sůl a hrubě mletý pepř. Podávej s topinkou a máslem, jakmile se mléko ohřeje.

Lívanečky (Co život dal a vzal, Vyšehrad 1992, str. 428)
Oloupej a nastrouhej a namoč přes noc do studené vody tři velké brambory. Druhý den z nich slej vodu, vlož je do větší misky a přidej:

• 3 dobře ušlehaná vejce,
• 4 polévkové lžíce mouky – když nedrží pohromadě, tak víc, hodně záleží na bramborách
• půl šálku jemně nasekané petržele,
• 1 nastrouhanou cibuli,
• asi půl polévkové lžíce soli,
• hrubě mletý pepř,
• 2 šálky zemních ústřic.

Smaž na pánvi na slanině. Podávej s máslem a opečenou slaninou.

PS:
Předpokládám, že nežijete v domku s výhledem na moře a nemáte mušle na pláži u domu. Doporučuji proto improvizaci (v té jsme jako letité kuchařky všechny dobré) – místo mušlí můžete použít podušené žampiony nebo také májovky, které právě rostou. Nebo prostě zbytky masa. Též bych nemlela ani nestrouhala cibuli. Nejspíš by zhořkla. Doporučuji jen nadrobno pokrájet.

 Vaše bloggerka Hilda