Kam se poděla Elizabeth?

Zapomínám. Není divu, je mi přes šedesát, tak se to ode mě očekává. Očekávání plním v tomto směru kvalitně. Jenom namátkou z poslední doby.  Sundala jsem ze sporáku kastrol s dušeným  masem a až po obědě jsem zjistila, že sporák zůstal zapnutý. Na několik dní jsem odjížděla z bytu. Z nádraží jsem se ale musela vrátit domů, protože jsem se nemohla upamatovat, zda jsem zavřela okno. Šla jsem do samoobsluhy pro chleba a při vybalování nákupu jsem z nákupní tašky lovila samé sušenky a bonbony, ale žádný chléb.

Paní Maud z prvotiny Emmy Healeyové Kam se poděla Elizabeth  je na tom se zapomínáním podstatně hůř. Maud je přes osmdesát, dopoledne k ní chodí pečovatelka Carla, odpoledne dcera Helen. Televize Maud nebaví. Právě běží pohovkový pořad.  Lidé sedí na pohovce, mluví spolu a Maud nechápe, oč tam jde. Nemůže číst romány, zápletky jí nedávají smysl a nikdy si nepamatuje, kde skončila. Jde raději na nákup. Proč jí dcera, pečovatelka a dokonce i hokynář říkají, že nemá pořád kupovat konzervy broskví? Proč nad ní dcera vzdychá? Proč si s ní dcera nepovídá? Maud si ani nikdy nepamatuje, kdy vlastně dcera přišla. Vždy ji jen vidí odcházet. Možná by si to měla napsat. Ty kousky papíru s poznámkami jsou trochu nesystematické a povalují se všude. Některé jsou hodně staré a už jí nedávají žádný smysl. Jedna poznámka říká: ztratila se Elizabeth.


Elizabeth je přítelkyně, se kterou se Maud seznámila po manželově smrti. Co se spolu nasmály! Teď už se Maud s nikým nesměje. Začne proto přítelkyni hledat. Je to hledání více než zmatené, protože mysl Maud je hodně roztěkaná. Občas si přece jen vzpomene, dokonce se vloupá do domu, kde Elizabeth bydlí, oznámí zmizení přítelkyně na policii (dokonce několikrát, protože si nepamatuje, že tam už byla) a podaří se jí dát inzerát do novin.

Stav Maud se stále zhoršuje, neví co je za den, neví jaké roční období ani zda je den či noc. Skoro při každé vycházce se ztratí. To ji ale nebrání sebrat cestou třeba z chodníku bonbon, ztracenou náušnici, slimáka,  vyhrabat  z hlíny staré víčko od pudřenky. Jako mladá dívka přece také sbírala na pláži mušle. Celý den si dělá toasty, zapomíná, že už jedla. Nechápe, proč na ni ta cizí ženská křičí. Ano, něco tu páchne. Ne nebyla v kuchyni, tam je přece sporák s nápisem nevařit, tak proč si její dcera Helen myslí, že ho pustila. Někdy jsou situace komické, úplně vidím scénu jako z americké komedie. Maud je s Helen v restauraci a velmi nahlas za pozornosti všech hostů předčítá z jídelního lístku a Helen obrací oči v sloup. Maud si bohužel už nepamatuje, co vlastně ráda jí. Nepamatuje si ani proč má zavázanou ruku, a protože ji obvaz omezuje v pohybu, sundá si ho. Proč ji ale bolí ruka netuší. Ztrácí pojem času, neví  zda uběhlo pár hodin nebo jen několik minut.


Jediné co si Maud občas dobře vybaví, je doba po válce. V roce 1946 jí bylo patnáct, bydlela s rodiči. V domku s nimi bydlel i podnájemník Douglas. Její milovaná starší sestra Sukey byla už vdaná za Franka a bydlela jinde. Všechno bylo na lístky, jen Frank se věnoval černému obchodu a občas jim nějaké nedostatkové potraviny přinesl. Jednoho dne její sestra Sukey zmizela a přes veškeré pátrání ji rodina už nikdy nespatřila. Jak jen může tak zapomětlivá žena jako Maud vypátrat, kde je Elizabeth a co se stalo s její setrou Sukey!

(Pst, naprosto důvěrně, může.)

bloggerka Hilda