O malířství

Malířství je pro mě španělskou vesnicí. Nemám ovšem na mysli malířskou živnost provozovanou mistrem Kondelíkem (Ignát Herrmann Otec Kondelík a ženich Vejvara, mimochodem pro dnešní manželky by  paní Kondelíková měla být vzorem domácí diplomacie). Na základce jsme měli předmět zvaný výtvarná výchova. Spočíval většinou v patlání vodových barev na čtvrtky A4 podle doneseného ovoce či podzimních listů. Také se mi vybavuje traktor s vlekem naloženým cihlami, který se mi vzhledem k velikosti čtvrtky podařilo zminiaturizovat. O malířství jako o výtvarném umění s historií začínající v pravěku se nám při těchto hodinách nikdo nesvěřil. Střední škola nás učebnicí Jaroslava Charváta Světové dějiny o malířství spoře informovala pouze několika větami o každé etapě nazvané řád (od prvobytně pospolného a otrokářského řádu k řádu socialistickému). Máte-li příležitost, zkuste učebnici prolistovat. Dějiny z hlediska třídního boje jsou dnes zdrojem zábavy a podivení. Jak jen jsme dokázali ve zdraví ty bojové tlachy přežít?! Možná právě kvůli mezerám ve vzdělání pro mě vývoj malířství končí někde u francouzských impresionistů.

Ostatně nejmilejším z nich je pro mě Angličan Alfred Sisley. Právě tento malíř v roce 1895 maluje svůj obraz se zimním motivem v prologu knihy Elizabeth Kostove Zloději labutí.  Prolog předznamenává román, který je sice o detektivním pátrání, ale je psán tak, aby stejně jako impresionismus zachycoval „okamžitou atmosféru dané chvíle“ navíc vesměs v pozitivním ladění. To považuji za velkou přednost knihy „na pomalé čtení“, popravdě jsem ji od americké autorky neočekávala. V roce 1999 přivezou do soukromého sanatoria v Goldengrove muže, který byl zadržen s nožem v ruce V Národní galerii ve Washingtonu. Známý a talentovaný malíř Robert Oliver takřka nekomunikuje. Jediné, co ho zajímá je balíček starých dopisů.  Jeho případ doktora Marlowa velmi zaujme možná proto, že sám maluje. Obstará svému pacientovi malířské potřeby a Oliver začne malovat tvář stále stejné neobyčejně životné ženy ve starobylých šatech pokaždé v jiné náladě. Oliver posléze svěří doktorovi balíček dopisů k okopírování. Na základě obsahu dopisů může doktor Marlow pátrat v minulosti svého pacienta, aby odhalil příčiny jeho depresivního a zároveň hněvivého duševního stavu. Začne v Národní galerii u Gilberta Thomase, autora obrazů Leda a Autoportrét s mincemi. Právě u těchto obrazů byl Oliver přistižen s nožem v ruce. Pokračuje u jeho bývalé manželky Kate v Severní Karolíně, která dosud bydlí ve venkovském ráji v  Greenhillu, kde dříve Oliver učil. Kate mu vypráví o svém manželství a prozradí i jméno Oliverovy milenky Mary Bertisonové.  Marlow postupně dostává překlady francouzsky psaných dopisů datovaných mezi 1877 až 1879 a podepisovaných Béatricí de Clerval. To ji Oliver stále maluje a její příběh se stává druhou dějovou osou románu.  Právě Béatrice je klíčem k zhoršení malířova duševního stavu. Po jejích stopách se Marlow dostane i do Acapulca, Paříže a nakonec své pátrání dovrší ve Francii.

Máte rádi pomalé čtení? Umíte si knížku vychutnat? Pak si sedněte a čtěte.

Vaše bloggerka Hilda