Dobrodružný nákup oblečení pro aktivní seniorku

Považuji se za aktivní seniorku. Ač jsem dosáhla důchodového věku, mám to štěstí, že mohu ještě pracovat. A k tomu mám několik koníčků, které našly své uplatnění právě na stránkách Česká hospodyňka. Ale abych se držela tématu. Nejen moje pracovní pozice, ale i můj osobní pocit mě vedou k tomu, abych chodila vhodně a slušně oblečená. Co považuji za vhodné a slušné, to je jistě hodně subjektivní. Ale zatím se mé okolí s mým názorem na oblékání vždycky srovnalo. Kritická situace však vznikne v okamžiku, kdy si prostě musím koupit něco na sebe. Buď ji vyvolá nějaká významná událost, nebo  moje touha něco zase změnit. A nebo ručička váhy vyšplhala zas o nějaký kousek výš a do starých kalhot se prostě nevejdu. Opak se bohužel v mém životě vyskytuje dost zřídka.

A tak vyrazím do obchodů. Většinou bohužel s dost přesnou představou. Žiju v centru relativně velkého českého města, obchodů, kde se dá koupit něco na sebe, je tu dost. Naivně začínám v obchoďáku, který mám nejblíže, protože jsem již pozapomněla, že to nemá smysl. Už léta se mi tam nepodařilo nic koupit, ale také se mi nepodařilo pochopit kdo a co tam nakupuje. Regály a stojany přecpané k prasknutí, bohužel plné podivných, neforemných a nepřitažlivých věcí, které mě neoslovují. A zdá se, že neříkají nic ani ostatním. Na ploše obchodu bloudí dvě tři zbloudilé duše, kupodivu je tu více prodávajících než kupujících. Honem pryč. 

 

Pokus druhý. Návštěva obchodního centra, kde jsou dvě patra plná obchodů, nejméně polovina prodává něco na sebe. Chtěla bych si koupit kalhoty na jaro a k tomu nějaké jednoduché sáčko. Konfekční velikost 44. Nechci nic černého, touto barvou jsem právě přesycena. Kolem mě proudí davy nakupujících, to je pozitivní. Třeba i já budu tentokrát úspěšná. Procházím poctivě jeden obchod za druhým. Moje velikost, možná naivně si myslím, že obvyklá, mi zrychluje výběr. Světle zelené kalhoty, nic. Světle modré kalhoty, nic. Kanárkově žluté pouze do velikosti 40. A bílé, tady mají i větší velikost. Vsoukám se s nimi do kabinky. Radši se převlékám zády k zrcadlu, stačí si prohlédnout výsledek. Kalhoty jsou široké a vypadají jako moučný pytel. Rychle pryč.

Pokus třetí. Příjemný butik. Lehké šedomodré kalhoty, docela mi sedí. Chtěly by zkrátit, to bych zvládla. Kontrola cenovky. 3900 Kč. Důstojně, ale hbitě odplouvám. 

Po týdnu přetrvávajicího znechucení  procházím dva z obchodů v centru města, kde občas něco na své tělo koupím. Jeden z nich nakupuje oblečení v Polsku, má to trochu jiný šmrnc. Člověku občas padne něco do oka. Pro druhý zase šijí konfekci někde v Česku. Něco bývá až dost usedlé na můj vkus, ale občas se naše pohledy protnou. Nakonec lehké letní sáčko je klasika. Vybírám si příjemnou  barvu kávy s mlékem. Podélný štep zalichotí mé postavě. Kupodivu po vyzkoušení stohu kalhot si odnáším i jedny z nich. Jsou jemně žluté, padnoucí a neobtěžující. Cena ještě v mých možnostech. jako bonus navíc jsem dostala radu, jak vyprat a nezničit. Dobrá rada nad zlato. Chvíli jsem měla pocit, že jsem člověkem.