V roce 2017 vyšel v Knižním klubu čtivý román Prokletý rod Palmisanů od katalánského autora, který se skrývá za pseudonymem Rafel Nadal.
Kromě poutavého příběhu romantické lásky vtělil autor do příběhu i tragické válečné události, ke kterým došlo v Itálii. Zmiňuje např. rok 1943, kdy v italském přístavu Bari kotvilo množství válečných a obchodních lodí, které sloužily k zásobování spojenců. Přístav byl považován za naprosto bezpečný. Posádky bombardérů Luftwaffe však zaútočily. Nejprve vypustily staniolové proužky, které rušily a mátly spojenecké radary. Během dvacetiminutového útoku pak došlo k druhé největší zkáze loďstva po Pearl Harboru. Explodovaly muniční lodě a zároveň došlo ke vznícení směsí benzínu a olejů z hořícího tankeru. Mezi plavidly v přístavu se ale nacházela i nákladní loď, která mimo jiné obsahovala náklad yperitu. Již tehdy šlo o zakázanou bojovou látku. Mnoho námořníků a vojáků bylo ten večer vytaženo z moře ven a nikdo nepřikládal význam zápachu po česneku. Po několika hodinách se u postižených objevily první příznaky otravy yperitem. Není známo, kolik vojáků, námořníků a civilních obyvatel bylo zasaženo, zemřelo či si odneslo trvalé následky. Desítky, možná stovky. O chemické látce nesměl nikdo mluvit a Churchill vydal příkaz, aby u mrtvých z Bari, kteří zemřeli na otravu yperitem, byla jako příčina úmrtí uvedena: "popáleniny při nepřátelské akci". (zdroj https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=641663).
Podle anonce knihy „v malé jihoitalské vesničce se na sklonku první světové války dvě ženy rozhodnou změnit osud novorozeného Vitantonia z rodu Palmisanů, jehož všichni muži zemřeli ve válce. Chlapec je proto vychováván coby dvojče Giovanny Covertiniové. Jak se Itálie pomalu vzpamatovává z hrůz a bídy války, obě děti společně vyrůstají, aniž by zapochybovali, že nejsou skutečnými sourozenci. Blíží se však další válka. Zatímco Vitantonio se začne skrývat, aby naplnil slib své matky, že nikdy nebude bojovat, Giovanna odchází do Španělska, aby podpořila tamní antifašistický odboj. Nakonec se však musí vrátit do rodného kraje, aby během bombardování a zvěrstev ustupujících nacistů našla bratra a skutečnou životní lásku“.
Dramatické válečné události v knize vyvažuje milostný příběh a stylizované líčení z života na italském jihu, kde nechybí ani slastné hodování na ulovených zajících:
„Večer na mlatu Donata a Concetta zajíce stáhly z kůže a ještě před spaním je naložily do směsi vína, cibule, celeru, bobkového listu, pepře a trochy nasekaného tymiánu. Druhý den hned zrána se obě ženy zavřely v kuchyni. V hrnci osmahly trochu slaniny a k ní přidaly půl hrnku olivového oleje, cibuli, celer a dvě mrkve. Pak přidaly naložené zaječí maso, dokud nezezlátlo, a pak vše nechaly vařit na mírném ohni. Občas některá z nich přišla hrnec zkontrolovat a nalít do něj trochu včerejší marinády, případně podlít vývarem. Asi po hodině a půl zajíce vytáhly z hrnce a další hodinu jim zabralo jejich rozkouskování a vykostění.
Když v poledne dorazily i dvě sousední rodiny, Concetta v jednom hrnci uvařila orecchiette, zatímco Donata znovu zahřála ten, v němž předtím vařily zajíce. Do šťávy a zeleniny teď přimíchala drobné kousky zaječího masa a všechno ohřála. Pak obsahy obou hrnců smíchaly a hotové jídlo naservírovaly. Mělo ohromný úspěch.
Jistě už tušíte, proč má dnešní blog název Zajíc s oušky. Podle Wiki orecchiette je typ těstovin. Slovo vzniklo z italských orecchio (ucho) + etto (malý) a znamená tedy zdrobnělinu "ouško". Tyto těstoviny jsou typické pro oblast Apulie v jižní Itálii. Na obrázku jsou nevařené orechiete.
Vaše bloggerka Hilda
Žádné komentáře:
Okomentovat