Narazila jsem na zajímavou knihu, která ovšem v žádném případě není vhodná pro prudérní dámy. Mlýn na Mumie aneb Převratné odhalení komisaře Durmana od Petra Stančíka (vydalo nakladatelství Druhé město v roce 2014) dokáže pobavit. Pokud ovšem umíte vydýchat rozvernost textu, který dost často uvádí s kým, jak a kolikrát.
Komisař Durman během svého pátrání po vrahovi v roce 1866 projde nejen pražskými stravovnami nejrůznější úrovně, kde se pilně se věnuje jídlu i pití, ale podobně aktivně nevynechává ani nevěstince. Navštíví pozoruhodná a neznámá pražská místa, Paříž a dokonce i Mexiko, shlédne válečné bojiště u Hradce Králové a stihne se i zasnoubit. Každou kapitolu uvádí vtipné motto, např.
„Slušný občan se nesmí cítit bezpečně. Pod záminkou úcty k lidskému životu prosadíme zrušení trestu smrti, naopak musí být přísně potrestán každý, kdo by se odvážil bránit zlodějům a vrahům v práci. Až ulice ovládnou chaos a zločin, lidé nás budou prosit, abychom uchvátili vládu a znovu zavedli pořádek.“
„Lidská řeč je neuvěřitelně sofistikovaný nástroj k zakrytí toho, co si doopravdy myslíme.“
„Strach je jedna ze základních lidských potřeb. Kdo ho má nedostatek, je za něj ochoten i platit.“
Díky mlsnosti komisaře se můžete seznámit s pozoruhodnými lahůdkami, pro naše jazyky dost často nepřijatelnými. Z těch méně přijatelných jsou to třeba kuchaní ježci plnění bylinkami a pečení na ohništi i s bodlinami obaleni jílem. Je tam i řada dalších mnohem nechutnějších specialit.
Díky mlsnosti komisaře se můžete seznámit s pozoruhodnými lahůdkami, pro naše jazyky dost často nepřijatelnými. Z těch méně přijatelných jsou to třeba kuchaní ježci plnění bylinkami a pečení na ohništi i s bodlinami obaleni jílem. Je tam i řada dalších mnohem nechutnějších specialit.
Na druhé straně pokrm zvaný Slezské nebe str. 79, 80 vypadá dost lákavě. Hlavní ingrediencí onoho lahodného pokrmu je vykostěný bůček, dlouhých šestnáct hodin trpělivě konfitovaný v sádle se sušenými švestkami, meruňkami, skořicí a citronovou kůrou. Teplota během přípravy nesmí překročit 80 stupňů celsiovy stupnice. Hlídá to hliněný džbán plný vody, položený vedle pekáče – jakmile voda začne šumět před varem, musí se přestat přikládat do pece, dokud džbán zase nezmlkne. Hotový bůček se vyloví ze sádlové lázně a čtvrt hodiny se zprudka peče, aby se vyšňořil zlatou kůrčičkou. Nakonec se nakrájí na tenké plátky, štědře zalije omáčkou z rozvařeného ovoce, medu a vypečené šťávy. Obloží se jak jinak nežli slezskými bramborovými knedlíky, bachratými a bledými jako lůna v úplňku.
Podotýkám, že jsem nezkoušela ani péct ježky ani konfitovat bůček.
Vaše bloggerka Hilda
Žádné komentáře:
Okomentovat