Vyrostla jsem v malém městečku s jedinou prodejnou ovoce a zeleniny. Před šedesáti lety byly v sortimentu této prodejny brambory, zelí a kořenová zelenina. V létě byl sortiment rozšířen o rajčata různé kvality (někdy hrůzné). Párkrát (doslova!) za léto přivezli meruňky a melouny. Proto nikdy nevynechám příležitost k návštěvě tržnice v Praze Holešovicích, zejména touto roční dobou. Moje nadšení nebere konce, někdy mě ta hojnost dojímá až k slzám. Hromady karotky, ředkviček, rajčat, jahod, jablek, sazenice bylinek, květin i zeleniny. Čerstvé pečivo, ryby, klobásy i holandské sýry. Zkrátka krásné místo pro procházku.
Zkuste to taky směrem k nějaké tržnici, kupte si rudý tulipán, pár čerstvých sněhobílých žampionů a třeba i cherry rajčátka. Po příchodu domů nejprve vylovte ze skříně damaškový ubrus a prostřete ho na stůl. Beztak to potřebuje, aby se nepřeležel. Tulipán dejte do vody do vázy, té krásné broušené, postavte vázu na prostřený stůl. Potom si uvařte těstoviny se žampiony. Nejprve dejte vařit oblíbené těstovin v osolené vodě dle návodu na sáčku. Než se dovaří, nakrájejte žampiony, nepatrně je podlijte a chvíli je poduste. Ve větším kastrolku zpěňte na másle pokrájenou cibulku. Když bude mít nazlátlou barvu, přidejte žampiony. Uvařené těstoviny sceďte a můžete je i po staru rychle propláchnout studenou vodou. Přidejte je do kastrolku k žampionům a podle sebe dochuťte: pepř, drcený kmín, možná i malý utřený stroužek česneku. Vše promíchejte a pak dojděte do pokoje a z obývací stěny vylovte nejhezčí porcelánový talíř s kytičkami (ten po mamince/po babičce). Pro jistotu ho opláchněte horkou vodou a otřete, co kdyby byl trochu zaprášený. Na talíř nandejte těstoviny promíchané s žampiony, posypte strouhaným sýrem (asi to bude eidam a nikoliv parmezán) a ozdobte rajčátky. Usedněte ke stolu a dobrou chuť. Po každém soustu zvedněte hlavu a pohlédněte ven prosluněným oknem a také na váš tulipán. Možná se vám takové ciráty okolo obyčejných nudlí zdají zbytečné, jíst se dá i v kuchyni z kastrolku. Ale je chybou se odbývat, pro hosta byste také prostírali, abyste ho uctili co nejlépe. A sami sebe si nevážíte?!Mohu vás ujistit, že to jsou ty drobné radosti, které si můžete dopřávat každý den. Tak jako postavy z románu pro děti od Colette Vivierové Dům drobných radostí (Albatros 1986). Možná vaše vnučka chytila ve škole plané neštovice a nemůže chodit ven. Zalovte ve své knihovně a znovu si s ní přečtěte deník jedenáctileté holčičky Aliny, která žila s rodiči a sourozenci v činžovním domě v Paříži někdy v polovině minulého století. Kniha je neuvěřitelně milým vyprávěním o naprosto nedobrodružném životě obyčejné nepříliš movité rodiny. Žádné auto, žádné dovolené u moře nebo lyžování v Alpách. Jak praví záložka „skromný život, bohatý na drobné radosti a plný vzájemné lásky“.
Nu, některá současná děvčátka jsou hodně samostatná a nebojácná a dobrodružství je láká. Nejraději by letěla rovnou do vesmíru. Pro ně možná vyberete sci fi Alenka z planety Země nebo Alenčiny narozeniny nebo Milión Alenčiných dobrodružství od Kira Bulyčova. Život v budoucnosti je popisován velmi vtipně s dávkou ironie, vesmírné cestování je běžnou věcí právě tak jako kontakt s mimozemskými tvory. Alenka hraje vždy hlavní roli. Asi tak do tří let byla totiž Alenka normální děvčátko. Pak začala dělat všechno naopak, ztrácela se v nejméně vhodných okamžicích a docela náhodně dělala objevy, které překračovaly možnosti nejschopnějších vědců. Např. na návštěvu sluneční soustavy přiletěli Labuťané. Země chtěla hosty z tak vzdáleného místa mimořádně hezky přivítat. Labuťané nahlásili souřadnice přistání, ale nikdo je nemohl najít, nikdo neviděl jejich loď přistávat, jakoby se rozplynuli při vstupu do atmosféry. Veškeré hledání bylo marné. Při tom Labuťané stále opakovali zprávu „jsme v lese“. Byli snad neviditelní?! Celé lidstvo je marně hledalo. To až Alenka je objevila. Přišla z lesa domů s košíčkem jahod. Na jahodách seděli postavičky ve skafandrech umazané od jahodové šťávy. Alenka si myslela, že to jsou trpaslíčci z pohádky. Chtěla si je nechat. Nevěděla, že je lidstvo hledá a že tráva je pro hosty lesem. Tak se podařilo Alence zabránit meziplanetárnímu konfliktu.
Pro dnešek radši dost. Sami si něco hezkého přečtěte (nebo uvařte).
Vaše bloggerka Hilda
Žádné komentáře:
Okomentovat