čtvrtek 29. června 2017

Půlden bez přístupu na internet

Až do dnešního rána jsem si myslela, že dokážu vydržet bez  internetu i několik dní. Když mi při čtení nejčerstvějších zpráv internet tzv. vypadl, nijak jsem tomu nevěnovala pozornost a šla jsem dělat něco jiného. Občas se to stává, po pár minutách je internet zase k dispozici.

Poprvé jsem zneklidněla asi po hodině, když jsem se chtěla podívat, zda moje obvodní lékařka dnes ordinuje. Před prázdninami je vhodné si vyzvednout prášky. Moje lékařka jde s dobou a kupodivu svou plánovanou nepřítomnost oznamuje i  na internetu. Normálně stačí kliknout na správnou záložku na tabletu a vidím, zda můžu vyrazit. Připojení však stále nefunguje. Vyrážím na slepo. Autobus městské dopravy mi ujíždí před očima a další jede za půl hodiny. Na jízdní řád jsem se také nemohla podívat předem. A ordinace se jako naschvál nekonala.

Mírně nažhavená se vracím domů. Internet stále nefunguje. Začínám s akcí, kterou soukromě nazývám "kontrola kabelů". Kabelů je hned několik, jeden se vine od okna za sedačkou, další se namnožily pod pracovním stolem. Jsou záhadně propletené a podle mě nepochopitelně zapojené do různých zařízení na pracovním stole. A bohužel i zaprášené. Tomu naštěstí rozumím. Na kolenou pod pracovním stolem se pouštím do likvidace nánosů prachu. Po chvíli nikde není ani smítko. Všechny konektory jsou dobře zasunuté, světýlka blikají. Internet však stále nefunguje.

Rezignovaně to vzdávám s naivní myšlenkou, že se to nějak "samo" spraví. Jdu radši vařit oběd. Zaseknu se u koření do rajské omáčky. Dobře vím, že bych to po několika kliknutích našla ve své vlastní kuchařce na internetu. Nakonec ze zbytků paměti vydoluji pepř, nové koření, hřebíček, skořici, tymián i bobkový list. Omáčka je zachráněna, ani jsem se nemusela pokořit a ponořit se do starých papírových kuchařek.

Potřebuji napsat pár anglických vět. Bez slovníku to nedám. Přesněji řečeno bez slovníku na internetu to nedám. Pro tyto účely mám svůj nejoblíbenější slovník trvale na záložce všech svých zařízení, která mohu připojit k síti.  Pár anglických vět odkládám na později a volám příteli na telefonu. Příteli, kterého jsem si kdysi porodila a vypiplala. Probíhá dlouhá a netrpělivá revize síťového připojení na dálku. Na vině je nefungující DNS. Podle pokynů měním nastavení na notebooku. Konečně! Kontrolní pohled do mé internetové kuchařky. Funguje to! Rychle se pustím do úkolu z angličtiny. Člověk nikdy neví...

Přenastavení parametrů na tabletu jsem sama nezvládla. Nějak to musím vydržet do víkendu, kdy se syn snad zastaví. Tablet bude zatím sloužit jen na hraní a jako čtečka. Ještě že na něm mám hezkou zásobou elektronických knížek!

Odpoledne, když jsem se ze všeho trochu otřepala,  jsem si zcela náhodou  při pohledu z okna všimla, že u nejbližšího věžáku stojí jeřáb a transportuje cosi na střechu. Cosi, co by mohlo souviset se síťovou komunikací. Všechno se mi "spojilo" až o hodinu později, když jsem zcela mechanicky klikla na prohlížeč na tabletu. Internet začal fungovat i tabletu, který nebyl přenastavený. Najednou to bylo jasné. Stačilo pár hodin vydržet, než se vyřešily následky noční bouřky a silného větru.

Dnešní příhoda mě (aktivní seniorku) přiměla k hlubokému zamyšlení. Opravdu se neumím obejít bez internetu? Nebo je to prostě jen praktická věc, která mi usnadňuje život?




Žádné komentáře:

Okomentovat