Autorka jako studentka v rámci půlročního studijního pobytu bydlela v roce 2001 v Paříži v bytě u rodiny, která žila klasickým formálním způsobem a dodržovala tradiční styl života ve všech ohledech. Její postřehy mě utvrzují v tom, že Američanky dost často chodí v roztrhaných teplácích a vytahaném tričku i venku, nakupují jen v supermarketech, do kterých jezdí autem, uzobávají celý den něco koupeného ve stánku, nevaří a doma mají mírně řečeno chaos. Studentku totiž např. fascinovalo, že její hostitelka nosí i doma sukni a halenku (jen po ránu chodí po bytě v županu), vystačí s cca deseti kousky kvalitního oblečení, nakupuje potraviny ve své čtvrti a obchody obchází pěšky, jí jen třikrát denně (a ani jednou v noci), sama doma uklízí (v halence a v sukni, ke které přidá zástěru), denně vaří a při servírování jídla používá svůj nejlepší porcelán a broušené sklo, nedívá se takřka vůbec na televizi, za to často zve své přátele na večeři o několika chodech, atd.
Rady autorky čerpající z pařížského pobytu jsou pestré, např. jak si zorganizovat den, jak zredukovat šatník, jak uklidit v kabelce i v bytě, jak připravit pohoštění, jaké filmy shlédnout a jaké knihy si přečíst, jak se prezentovat vždy upraveně, jak se chovat k ostatním atd. Zpočátku jsem měla pocit, že se jedná jen o povrchní obdiv a předstírání vznešenosti. Je to ale i příspěvek, který může alespoň trochu pomoci našemu životnímu stylu „zachránit naši společnost před pádem do hlubin hrubosti“, vytvořit kladné vzorce chování a inspiraci pro okolí. I drobná poučka: neschovávat „lepší“ oblečení na později, ale nosit ho hned má smysl, vždyť každý den je dar. Právě tak i další autorčiny teze: oceňovat místo, kde žijete teď a svůj domov nezanedbávat. Dělat vše s hrdostí, naplno a pořádně i když je to třeba jen práce servírky či žehlení, neztrácet čas stěžováním si na nepřízeň osudu, nacházet potěšení i v obyčejných úkolech jako jsou domácí práce. Při práci nevzdychat a nelitovat se, naopak zkusit si ji užít. Krotit svá očekávání a brát věci tak, jak jsou. Udržet si úroveň i v obtížných časech a v dobrých časech si užívat každý přítomný okamžik. Řídit se rčením. „Štěstí neznamená mít to , co chcete, ale chtít to, co máte“ a nepodléhat nákupním horečkám ať už jde o oblečení či vybavení domu a vylepšovat svůj šatník a interiér jen pokud si to můžete dovolit.
Obávám se však, že obdivovaný způsob života už ani v Paříži není příliš typický, přesto není od věci využít některé rady a kultivovat svůj život. Můžete začít třeba odložením tepláků, do kterých jste po ránu vklouzla aniž byste měla v plánu jogging.
Pro ukázku jsem opsala z knihy jeden z několika receptů pro pohoštění „na úrovni“ (podotýkám, že recept není ozkoušený)
Čokoládový dort bez mouky
100 g hořko-mléčné čokolády (ne bez cukru)
½ šálku nesoleného másla
¾ šálku krystalového cukru
3 velká vejce
½ šálku prosátého neslazeného kakaového prášku
moučkový cukr na poprášení
Troubu předehřejte na 190°C. Stěny dortové formy o průměru 20 centimetrů vymažte máslem. Dno vyložte pečícím papírem a také papír pomažete máslem. Čokoládu rozlámejte na drobné kousky. V dvojité nádobě za stálého míchání rozpusťte čokoládu spolu s máslem a utvořte hladkou hmotu. Horní nádobu vyjměte a do čokoládové směsi vmíchejte cukr. Nechte trochu vychladnout. Do směsi vmíchejte vejce a našlehejte. Přesejte polovinu šálku kakaového prášku a šlehejte se směsí, až se s ní spojí. Těsto nalijte do formy a pečte přibližně 25 minut. Nechte dort vychladnou ve formě a poté vyklopte na servírovací talíř. Poprašte moučkovým cukrem a podávejte s malinami.
PS: Víte, co je na cestování nejkrásnější? (bez ohledu na to, zda se jedná o cestu do Horní Branné, do Paříže či do Austrálie) – návrat domů. (Pokud to tak nemáte, je něco špatně.)
Vaše bloggerka Hilda
Žádné komentáře:
Okomentovat