Úžasná krajina Fäviken v kraji Jämtland |
Obyvatelé horské krajiny nezasažené civilizací prožívají svá vlastní dramata, vlastní boje s nespoutanou přírodou a s nouzí, vlastní zvyklosti. Jejich životy se odvíjejí od osmi ročních období zatímco dění ve světě, Velká válka, politika je daleko od jejich Jämtlandu. Tady se vše diametrálně liší od civilizovaného a materiálně dobře zajištěného prostředí v Uppsale, ze kterého pětadvacetiletá Hillevi Klarinová přichází. Je to citlivá, ale nebojácná, sebevědomá, realistická a vzdělaná žena s pevnými zásadami. Místo porodní asistentky ve farnosti Röbäck na hranicích s Norskem přijme, protože její tajný milenec Edvard Nolin tam má nastoupit jako nový farář. Ten ovšem svůj vztah k ní tají, chová se pokrytecky, za svou fyzickou náklonnost k ženě se stydí. Naopak rozvážný hokynář Trond Halvorsen, který Hillevi přivezl na saních do nového působiště a daroval jí na ochranu před zimou vlčí kůži, je proti Edvardovi přímý, empatický a bez jakékoliv stopy prudérnosti. Obdivuje ji od prvního setkání.
Pruhy : modrý (jezera), bílý (sníh) a zelený (lesy), uprostřed středověká pečeť Jamtlandu – norský znak.
Republika je neoficiální a je hlavně turistickou atrakcí.Přidat popisek
|
Již cestou z Uppsaly zažije Hillevi otřes při pohledu na zabitou březí vlčici. Také první porod, u kterého asistuje, je spojen s dramatem, o kterém nikdy nedokáže nikomu vyprávět. Odehrává se v usedlosti Erikssonů v Lubbenu. V rodině neplatí obvyklá pravidla zdvořilosti a zásady křesťanské morálky, rodinní příslušníci mají jiné vzorce chování. V primitivních podmínkách se těžko dodržují naučené hygienické zásady, ale Hillevi na nich trvá. Dodávají jí jistotu a pomohou ke zdárnému průběhu porodu. Následuje však tragický zásah rodiny. I přes tyto zážitky však kraj neopouští. Vytrvá na místě, které si zvolila a plní své povinnosti. Nepohrdá nevzdělanými pověrčivými obyvateli, jejichž řeči nerozumí a kteří mnohdy žijí v neuvěřitelně zoufalé bídě. Ze všeho nejdřív se začne učit místní nářečí, navazuje kontakty s lidmi, zapojuje se s nimi do obvyklých sezonních prací, nachází přátelství, lásku, ale i odmítání. Již cestou na nové působiště si zapíše recept na
Masopustní knedlíčky
8-12 brambor (vařených nebo syrových, lze smíchat obojí)
2 hrnky ječmenné mouky nebo rozdrcených ovesných vloček
1 litr pšeničné mouky
2 čajové lžičky soli
7 hrnků mléka
Do mísy dáme prosetou mouku (nebo vločky) společně s nastrouhanými brambory. Po troškách přiléváme mléko, dokud nevznikne přiměřeně pevné těsto. Na pomoučeném válu uválíme z těsta stejně velké válečky. Každý knedlík plníme opraženou na kostičky nakrájenou slaninou a syrovátkovým máslem. Zabalíme je pevně, aby se nerozvařily. Vaříme je v mírně osolené vodě, dokud nevyplavou. Pak je vaříme ještě několik dalších minut. Podáváme se slaninou nebo s omáčkou ze syrovátkového másla.
Možná vám recept něco připomene nějaký náš tradiční pokrm?!
PS. osm ročních období není překlep, autorka je opravdu i s krajovými názvy a děním v přírodě uvádí.
Vaše bloggerka Hilda
Žádné komentáře:
Okomentovat