Halušky pod obojí

Musím se přiznat, že halušky ze syrových brambor mi moc nejdou. Zdá se mi, že je s nimi moc práce a výsledek je dost nejistý. Na druhé straně však mám halušky ráda, a tak jsem si našla svůj způsob, jak je připravovat. Kupuji prostě polotovar na výrobu halušek, mám jistotu, že se mi povedou a navíc se mi lépe odhaduje výsledné množství. Pokud vařím jen pro dva, tak si prostě hmotu na halušky rozdělím na polovinu a použiji na dvakrát.

Další důležitou věcí je sítko na halušky. Sice mám už několikáté, všechna předchozí mi dost rychle odešla, ale nedám na něj dopustit. V nouzi udělám halušky i bez sítka, hmotu se snažím hbitě odkrajovat nožem z prkénka, tak jak to dělávala moje tchyně. Ale v tomto případě halušky nejsou rozhodně tak krásně maličké a stejně velké, jako když se dělají přes sítko. A spíše se blíží chlupatým knedlíkům. Sítko lze koupit v domácích potřebách a v nejlevnější variantě není vůbec drahé.

Ke hmotě na halušky přidám vodu v množství uvedeném na obalu, promíchám a nechám nějakou tu minutu nabobtnat. Množství vody je dost důležité, pokud je na obalu uvedeno nějaké rozpětí, tak dávám vody spíše na horní hranici. Výsledná hmota by měla být jako řidší kaše. Ta se lehce propasíruje přes výše zmíněné sítko. Pokud vznikne  těsto ve formě hutné hroudy, bylo přidáno málo vody. Takové těsto se přes sítko protlačovat nedá, nastupuje nůž a prkénko a výsledkem bývají větší knedlíčky.

Halušky mám ráda na dva způsoby. S brynzou nebo s kysaným zelím a uzeným masem. Na halušky s brynzou samozřejmě potřebujeme tu brynzu, ideálně čerstvou. Není ji třeba moc, je hodně sytá. Pro čtyři osoby stačí 150 až 200 g. Brynzu rozdrobím na uvařené horké halušky, trošku ji promíchám.  Někdo si to ale rád míchá až na talíři. Potom halušky posypu opečenou slaninou a podávám.

Na halušky se zelím a uzeným samozřejmě potřebuji kysané zelí (asi 300 g) a uzené maso (asi 200 g). Kysané zelí před tepelnou přípravou pokrájím, přidám k němu lžičku cukru a poté ho krátce podusím. Uzené maso pokrájím na kostičky a lehce opeču na dvou lžících sádla v hluboké pánvi či v kastrolu. Přidám k němu podušené zelí a promíchám. Nakonec lehce vmíchám uvařené halušky a můžu podávat.

Obě jídla jsou za předpokladu, že použijete halušky z pytlíku, vlastně docela jednoduchá. Stačí si dobře zorganizovat všechny výše popsané činnosti tak, aby následovaly logicky za sebou. A pak si už můžete pochutnávat.

PS. Podrobný návod jak připravit halušky z brambor i další recepty samozřejmě najdete na stránkách Česká hospodyňka.

Severská exotika

Vážená a oceňovaná švédská autorka Kerstin Ekmanová napsala mimo jiné poutavý historický román vydaný u nás pod názvem Vlčí kůže (MOBA 2015).

Děj románu začíná v roce 1916, kdy do kraje Jämtland  přijíždí nová porodní asistentka. Tento kraj se rozkládá ve středním Švédsku. Podle wikipedie je to hornatá země velmi řídce osídlená, většinu plochy tvoří jehličnaté lesy a jezera. Nejvyšší hora se tyčí do výše 1762 metrů nad mořem. Původními obyvateli této oblasti byli Jamtové. Žili v osamělých usedlostech a živili se zemědělstvím a lovem. V kraji se vyskytovali také kočovní Laponci se stády sobů. I po připojení k Norsku ve 12. století  a po té zas k Švédsku v roce 1645 si  obyvatelé drsného kraje uchovali značnou míru nezávislosti (a trvají na ní dodnes). Udržovali si tradiční způsob života a jejich nářečí vycházelo ze staré norštiny. Český čtenář však díky překladu nutně přichází o bohatý jazyk, který autorka používá podle národnosti a původu mluvících postav a který dokonce i některým švédským čtenářům činí potíže. 

Úžasná krajina Fäviken v kraji Jämtland

Obyvatelé horské krajiny nezasažené civilizací prožívají svá vlastní dramata, vlastní boje s nespoutanou přírodou a s nouzí, vlastní zvyklosti. Jejich životy se odvíjejí od osmi ročních období zatímco dění ve světě, Velká válka, politika je daleko od jejich Jämtlandu. Tady se vše diametrálně liší od civilizovaného a materiálně dobře zajištěného prostředí v Uppsale, ze kterého pětadvacetiletá Hillevi Klarinová přichází. Je to citlivá, ale nebojácná, sebevědomá, realistická a vzdělaná žena s pevnými zásadami. Místo porodní asistentky ve farnosti Röbäck na hranicích s Norskem přijme, protože její tajný milenec Edvard Nolin tam má nastoupit jako nový farář. Ten ovšem svůj vztah k ní tají, chová se pokrytecky, za svou fyzickou náklonnost k ženě se stydí. Naopak rozvážný hokynář Trond Halvorsen, který Hillevi přivezl na saních do nového působiště  a daroval jí na ochranu před zimou vlčí kůži, je proti Edvardovi přímý, empatický a bez jakékoliv stopy prudérnosti. Obdivuje ji od prvního setkání.  

Pruhy : modrý (jezera), bílý (sníh) a zelený (lesy), uprostřed středověká pečeť Jamtlandu – norský znak.

Republika je neoficiální a je hlavně turistickou atrakcí.Přidat popisek

Již cestou z Uppsaly zažije Hillevi otřes při pohledu na zabitou březí vlčici. Také první porod, u kterého asistuje, je spojen s dramatem, o kterém nikdy nedokáže nikomu vyprávět. Odehrává se v usedlosti Erikssonů v Lubbenu. V rodině neplatí obvyklá pravidla zdvořilosti a zásady křesťanské morálky, rodinní příslušníci mají jiné vzorce chování. V primitivních podmínkách se těžko dodržují naučené hygienické zásady, ale Hillevi na nich trvá. Dodávají jí jistotu a pomohou ke zdárnému průběhu porodu. Následuje však tragický zásah rodiny. I přes tyto zážitky však kraj neopouští. Vytrvá  na místě, které si zvolila a plní své povinnosti. Nepohrdá nevzdělanými pověrčivými obyvateli, jejichž řeči nerozumí a kteří mnohdy žijí v neuvěřitelně zoufalé bídě. Ze všeho nejdřív se začne učit místní nářečí, navazuje kontakty s lidmi, zapojuje se s nimi do obvyklých sezonních prací, nachází přátelství, lásku, ale i odmítání. Již cestou na nové působiště si zapíše recept na 

Masopustní knedlíčky

8-12 brambor (vařených nebo syrových, lze smíchat obojí)

2 hrnky ječmenné mouky nebo rozdrcených ovesných vloček
1 litr pšeničné mouky
2 čajové lžičky soli
7 hrnků mléka

Do mísy dáme prosetou mouku (nebo vločky) společně s nastrouhanými brambory. Po troškách přiléváme mléko, dokud nevznikne přiměřeně pevné těsto. Na pomoučeném válu uválíme z těsta stejně velké válečky. Každý knedlík plníme opraženou na kostičky nakrájenou slaninou a syrovátkovým máslem. Zabalíme je pevně, aby se nerozvařily. Vaříme je v mírně osolené vodě, dokud nevyplavou. Pak je vaříme ještě několik dalších minut. Podáváme se slaninou nebo s omáčkou ze syrovátkového másla.

Možná vám recept něco připomene nějaký náš tradiční pokrm?!
 
PS. osm ročních období není překlep, autorka je opravdu i s krajovými názvy a děním v přírodě uvádí.


Vaše bloggerka  Hilda