Jak jsem fotila noční Hradec

Noční fotografování se mi nikdy nedařilo. Vlastně jsem se o něj v posledních letech ani nepokoušela, neboť výsledky nikdy nebyly valné. No, spíše byly tak špatné, že jsem je hned smazala. Když to hodnotím z dnešního pohledu, tak jsem prostě odmítala přistoupit na to, že je třeba použít stativ.

Začátkem letošního roku jsem se přihlásila do fotografického kurzu a náplní jedné z lekcí bylo také fotografování v noci. A jako každá lekce, tak i tato byla zakončena zadáním domácího úkolu se kterým jsem si  popravdě řečeno nevěděla příliš rady. Ale pochopila jsem, že se bez stativu neobejdu. Našla jsem ho v rohu garáže, oprášila od pavučin. A jednoho krásného letního večera jsem vyzbrojena stativem a teoretickými radami vyrazila do nočního Hradce. Nadšeně jsem fotila vše, co se mi dostalo před objektiv. Ale  když jsem doma stáhla fotografie do počítače, nastalo zděšení. Každá fotografie byla alespoň trochu rozmazaná!

Nejdříve jsem se dost vztekala, ale hlavně sama na sebe. A druhý den jsem začala pročítat na internetu různé fotografické blogy a postupně jsem se dozvídala, jaké jsem při tom dělala chyby. A bylo jich opravdu dost! Používala jsem sice fotoaparát připevněný na stativ, ale sám stativ nebyl příliš stabilní. Dnes už vím, že si musím přesně srovnat délku všech tří nožiček. Navíc každá z nich musí stát pevně na zemi a nesmí se viklat. Důležité také je mít dobře utaženou podložku, za kterou se fotoaparát upevňuje do stativu. Prostě a jednoduše při dlouhých časech závěrky je nutné minimalizovat možné chvění fotoaparátu.

Chrám sv. Ducha s bílou věží napadne vyfotit asi každého, kdo se na nejstarší hradecké náměstí v noci dostane. Škoda jen, že pohled hyzdí parkující auta v popředí.

Samozřejmě nejdůležitější je správné nastavení fotoaparátu. Z kurzu jsem si odnesla informaci, že pro noční fotografování není vhodné použít tzv. provozní režim s názvem noční krajina. Podle pokynu jsem použila nejnižší možné ISO, clonu jsem měnila podle požadavku na hloubku ostrosti a čas závěrky se nastavoval automaticky. A čas byl věru dost dlouhý, takže stativ to musel jistit. 

Vodní elektrárna zvaná příznačně Hučák se v jasné noci krásně odráží v hladině řeky Labe. Snímků s odrazy světel ve vodní hladině jsem se opravdu nemohla nabažit, naštěstí Hradcem protékají hned dvě řeky a příležitostí k fotografování světelných odrazů je tady dost.

 

 

Vhodným místem pro noční fotografování jsou i čilé dopravní tepny snímané z nadhledu. Takové místo se mi bohužel v centru téměř ospalého města najít nepodařilo. Téčková křižovatka u synagogy se světelnými stopami dvou projíždějících aut je dost ubohou ilustrací tohoto světelného efektu.

 Vděčná jsou i osvětlená romantická zákoutí, jakoby obarvená zdrojem světla. V Hradci je najdete na nově zrekonstruovaných terasách kolem starého města. Pozor, některé části se však na noc zamykají!

 

Za divadlem Beseda jsou terasy upravené pro návštěvníky divadla, kteří se mohou během přestávky osvěžit na čerstvém nočním vzduchu. Na fotografii jsou zajímavé různé barvy osvětlení.

A na závěr snad jen tolik, že jsem ráda, že jsem se snad i v noci trochu fotit naučila. A učit se musím stále i v mém (pokročilém) věku, protože jsem si pořídila (tak trochu za odměnu a hlavně pro radost) nový fotoaparát. Ale o tom zase někdy příště.