Musím se přiznat, že i já se občas podívám na svou oblíbenou webovou aplikaci iRadar, abych věděla, jak se prohání mraky nad Českem. Jsou chvíle, kdy je to pro mě důležité. Třeba když se rozhoduji, zda vyrazím na výlet, procházku či plánuji nějakou práci na zahradě. Před pár lety byly hitem tzv. meteostanice. Jednu jsem také kdysi dostala jako dárek k vánocům. Jednoznačně podnítila můj zájem o stav počasí. Nejenže mi hlásila teplotu venku a uvnitř, ale i průběh atmosférického tlaku vzduchu, vlhkost, čas a spoustu dalších věcí. Měla i obrázkovou nápovědu. Když z mohutného mraku pršelo, nebo vedle něj tančila panenka s deštníkem, bylo to docela jasné a vyrážela jsem ven také s deštníkem.
Informační idyla však brzy skončila. Panenka s deštníkem sice na displeji přístroje stále tančila s šálou okolo krku, ale venku bylo nebe bez mráčku a teplota se šplhala ke třicítce. Výměna baterií samozřejmě nepomohla. I když jsem se pokorně vrátila k podrobnému návodu k tomuto kouzelnému přístroji a provedla pár zajímavých nastavení, byla to jen ztráta času. Nepomohlo to, rezignovala jsem.
Koupila jsem si za pár korun normální venkovní lihový teploměr a umístila ho na okno. Ukazuje spolehlivě již několik let. Má jen jednu malou nevýhodu. V zimě v šest hodin ráno je prostě tma a na sloupec teploměru nevidím ani s brýlemi. Časem jsem si všimla, že se více než podle teploměru řídím pohledem na střechu domku v sousední zahradě. Když se leskne, je i potmě jasné, že venku prší. Když z děravého okapu crčí voda jako o život, pořádně leje. Když je střecha bílá, padá nebo padal sníh. Když se kývají stromy v zahradě, je silný vítr. Teplotu poznám, když vystrčím hlavu z okna. Jediné, co nezjistím pohledem z okna, je náledí. To musím vyjít před dům a stoupnout si na první schod. Když noha uklouzne, je náledí jisté.
Krásná jarní dny všem přeje Česká hospodyňka
