Obyčejný „strom nebes“ (invazivní pajasan žláznatý), který ve čtvrti přistěhovalců roste, je spojen s chudobou. Hezké a veselé Katy Nolanové ještě není třicet let, dře jako domovnice a uklízí tři činžáky, aby uživila svou rodinu. Její manžel, příležitostný zpívající číšník Jenda Nolan, pochází z irské rodiny přistěhovalců. Sličný a roztomilý mladý muž je ale slaboch a pijan. Brali se velmi mladí a zamilovaní a už při narození droboučké stonavé Fanynky Katy pochopí, že se na manžela nemůže spoléhat. Při tom touží po lepším životě pro celou rodinu.
Její muž Jenda je na rozdíl od ní pasivní snílek. Svůj život prohrává, ale Katy s dětmi to nevzdává. Mladší syn Neeley se vzhledem a hudebním nadáním podobá svému otci, ale naštěstí nemá jeho slabou vůle. Citlivá Fanynka miluje školu a je velkou čtenářkou. Její mysl dokáže opít krásná květina a vyděsit pohled na zchátralého starce. Zkouší sama psát, ale názor učitelky, že má psát jen o hezkých věcech a ne o bídě, kterou strádá, nesdílí. Fany miluje svého půvabného otce a trpí tím, že matka dává přednost jejímu hezkému a statnému bratrovi Neeleymu. Proti Fanynčině touze Katy rozhodne, že na střední školu půjde lehkomyslný Neeley. Cílevědomá Fanynka naopak pomáhá živit rodinu. Její touha po vzdělání ji však i bez střední školy dovede na universitu.
Katy měla ve svém kuchařském repertoáru laciné pokrmy hlavně z levného ztvrdlého chleba, ze kterého kouzlila úžasné zázraky.
Vzala třeba bochník starého chleba, nalila naň vroucí vodu, rozhnětla ho na kaši, dodala mu chuti špetkou soli, pepře, tymiánu, takřka na prach rozsekané cibule a jedním vejcem (když byla vejce laciná) a upekla to v troubě. Když to bylo hezky do hněda, udělala na to roztodivnou omáčku z půl hrníčku tomatového koření, ze dvou hrníčků vroucí vody, z koření se špetkou silné černé kávy, zahustila to moukou a nalila to na pečeni v troubě. Bylo to chutné horké a vydatné. Co zbylo, nakrájela nazítří na tenké plátky a osmažila to na slanině.
Katy uměla také udělat výtečný chlebový puding z krajíců toho starého, ztvrdlého chleba, cukru, skořice a z jediného krejcarového jablíčka, které nakrájela na lístečky tenké jako hedvábný papír. Když to všechno do hněda upekla, polila to rozpuštěným cukrem. Někdy také dělávala jídlo, kterému říkala odpadky. Bylo to opravdu urobeno ze ždibců a okusků chleba, které by byly vyhozeny i v té nejchudší domácnosti. Nastřádané kousíčky chleba namáčela v řídké kašičce z vody, mouky, soli a jediného vejce, potom smažila v laciném tuku. Zatím co se kousky smažily, Fanynka doběhla dolů do cukrářství, kde koupila za centík tvrdého hnědého kandisu. Ten potom rozdrtila válečkem na drobné krystaly, kterými usmažené ždibce posypala teprve na stole na talířích. Krystalky se úplně nerozpustily a to právě činilo z tohoto jídla takovou pochoutku.
Sobotní večeře byla slavnostním jídlem. Nolanovi měli smažené maso! Bochník ztvrdlého chleba byl rozdělán na kaši v horké vodě a smíchán s mletým masem za deset centů, do něhož byla rozsekána cibule. Sůl a za cent sekané petržele dodaly koření. Z toho nadělala maminka maličké karbanátky, usmažila je a podávala s tomatovým kořením.“
PS. překlad je z doby, kdy jsme neznali kečup, možná je oním „tomatovým kořením“ právě on. Co myslíte ?!
Vaše bloggerka Hilda
