Všechno začalo bolavou patou. Výrazně se mi díky ní snížil procházkový radius. Protože posedávání po lavičkách v parku nepřináší dostatek fyzické únavy, zbude dost sil i na vaření pokrmů s delší časovou náročností na přípravu. I zatoužil můj mlsný jazyk po bramborácích. Je to mé nejoblíbenější jídlo ještě z doby, kdy jsem se na víkend vracela domů ze školy s kabelou plnou špinavého prádla. Tatínek mě čekal na venkovském nádraží, vzal mi kabelu a spěchali jsme domů spoře osvětlenými ulicemi. Doma v panelákové kuchyni zatím maminka na starém hliníkovém kastrolu smažila ty nejlepší bramboráky na světě. Do zlata usmažené křupavé bramboráky velikosti mělkého talíře ve mně mizely jeden za druhým a maminka vybírala z připravené kupy bramboráků a říkala: vem si tenhle, ten bude nejlepší.
Bramboráky tedy miluji, ale dost nerada strouhám brambory. Při mé spotřebě většího než malého množství bramboráků bych možná mohla použít nějaký stroj. Když mohou muži marnit čas a rozjímat nad otázkou, kolik andělů se vejde na špičku jehly, můžu já věnovat svůj čas a otestovat vlastní kuchyňské náčiní. Nemám sice žádnou laboratoř, ale to ničemu nevadí.
Nelenila jsem a ponořila se do rohové skřínky mé kuchyňské linky a pracně vylovila robot, který mám ještě z doby, kdy jsem vařila pro pět lidí ( z toho byli dva chlapi o výšce metr devadesát a váze přes metrák). Robot se několikrát umístil jako vítěz nezávislého testu kuchyňských robotů. Výsledek přesto pro mě nebyl uspokojivý: nastrouhané brambory byly buď příliš jemné nebo příliš hrubé a množství nerozstrouhaných zbytků bylo také nezanedbatelné. Následoval další ponor do kuchyňské linky pro přídavné zařízení k šlehači, který jsem si pořídila v době, kdy jsem žila v přesvědčení, že budu vařit pro dva lidi. Výsledek byl totožný, jenom možná nerozstrouhaného odpadu bylo méně. Další ponor do rohové skřínky vynesl na svět klasický strojek na strouhanku s kličkou. Podal mnohem lepší výkon než elektrické stroje. Konzistence nastrouhaných brambor byla dobrá, odpadu minimum, ale strojek se začal zahlcovat. Množství vyrobených bramboráků mi přineslo při pohledu na osobní váhu kilo navíc a zásadní poznatek: v případě množství jen pro jednoho strávníka není nad klasické struhadlo. To také vysvětlovalo uložení elektrických strojků v hloubi linky. Elektrické přístroje se přesunuly do sklepa, kde vyčkají na konec své existence někde ve sběrném dvoře. Strojek na strouhanku jsem vzala na milost, strouhanku dělá dobře.
Podobnou racionalizační probírku dopřejte své šatní skříni, prádelníku, botníku i sbírce plastových tašek. Je pro vás opravdu nezbytné nosit odřenou a potrhanou kabelku či aktovku? Neříkejte, že vám to stačí. Dopřejte si jednu novou a kvalitní. Nebo o ni bez zábran požádejte, až se vás budou děti ptát, co si přejete k vánocům. (Vzpomeňte na dobu, kdy děti také bez zábran žádaly Ježíška o nový magnetofon či snowboard.) Nebojte se něco vyhodit a nebojte se změn. Vemte si příklad z tety Féby. Nikdy nezažila nic trochu vzrušujícího, nikdy necestovala. Pracovala v domácnosti a v hospodářství, vychovávala děti. V devětašedásti opustila rodnou Iowu a přestěhovala se do Indie. Hospodářství přenechala synům, kteří byli rádi, že jim už do ničeho nemluví. Změna pro ni znamenala nové dojmy a povyražení. Pro každého, kdo s ní přišel do styku byl její zdravý selský rozum a životní postoj povzbuzením a přínosem ( Louis Bromfield Když nastaly deště str. 63, MELANTRICH 1992). Tahle čtivá kniha z roku 1937, jejíž děj se odehrává ve fiktivním indickém státečku, který v době dešťů postihne po protržení přehrady záplava a epidemie moru je také o tom, že i zdánlivě povrchní lidské stvoření je ve vypjaté situaci schopné velkých hrdinských činů, že lkát a setrvat v pasivní nečinnosti nebo se nasměrovat na dráhu alkoholika není žádné řešení životní krize. K vysvobození ze zoufalství však může člověka dovést i ta nejobyčejnější zdánlivě nevýznamná práce a plnění povinností daných morálním kodexem společnosti..
PS
1) Na bramboráky se nejlépe hodí staré brambory. Nastrouháme (na struhadle !) a přidáme cca 1 rovnou polévkovou lžíci hladké mouky na jednu hodně velkou bramboru, vejce, sůl, majoránku, drcený kmín, pepř, česnek a najemno pokrájenou cibuli. Smažíme podle chuti na oleji či sádle. (Bez omastku nedosáhnete křupavosti a chuťově budete někde u „sejkor“.)
2) Na rozdíl od skříní nedoporučuji probírku dokladů, dopisů a starých adresářů. Zjistíte, že pas i řidičák jsou prošlé a staré adresáře? Při otevření vás nejspíš zahltí smutek z množství adres již neplatných pro nepřítomnost adresáta na tomto světě. Ani Pohádky a povídky H.Ch. Andersena (Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1956) i přes krásné ilustrace Cyrila Boudy nevyndávejte z knihovny. Většina povídek vás jen rozlítostní.
Nedopusťte, aby k vám přicházely na návštěvu jen staré vzpomínky se vším, co přivolávají. Raději pozvěte někoho na bramboráky!
Vaše bloggerka Hilda
Vaše bloggerka Hilda
