Prázdniny

Také na konci června čekáte na poslední školní den i když už velmi dávno nejste školou povinní? Každý rok v ten den ráno před osmou vyhlížím nastrojené děti, které vesměs radostně kráčí s kytičkami do školy pro vysvědčení. Ta euforie z pocitu osvobození od školy a z dvouměsíčního volna  je pro nás dospělé už bohužel neopakovatelná. Přesto si můžeme léto užít.

Nejspíš vás přepadnou vnoučata. Jestli to máte jako já, tak už po třiceti minutách od jejich příjezdu začínáte litovat, že jste je pozvali. Jsou to miláčkové, zejména když konečně spí. Po jejich odjezdu se vám hned začne stýskat, byt je bez nich tak prázdný. Naštěstí je ale také vzhůru nohama, takže místo smutnění se dáte do gruntování. Najdete vnuččin dudlík, lednici olepenou nálepkami s krtečky, pár dílů stavebnice pod gaučem, krokodýla v koupelně, rozmotaný toaletní papír na WC, všechna zrcadla i okna plná daktyloskopických stop, čalounění doplněné drobky, mrkačku spící v ložnici ve vaší posteli se vzorně zutými botičkami zasunutými pod postel, kolíčky na prádlo naházené pod balkónem, židle i koberce poznamenané jogurtem atd. Při troše štěstí však ani nemusíte malovat. Tentokrát vystačíte jen se zbytkem primalexu, který jste si prozíravě uložili.

Byt je uklizený, co dál? Když se počasí postará o pořádné teplo a máte možnost, tak zkuste rybník. Nemyslím v pravé poledne, ale v teplý podvečer . Ušetříte se pro jednou drastických zpráv v televizi  a vstoupíte do sluncem vyhřáté vody. „Slunce se k západu sklání“, vodní hladina je úplně klidná a tichá. Pomalu plavete a najednou ucítíte vůni, která vám připomene něco dávného. Dobu, kdy jste ještě chodili na základku. Měli jste přísnou učitelku, která vás ale naučila (nejen pravopis). Během školní přestávky jste se spolužáky probírali včerejší sportovní přenos v televizi a naprosto odborně hodnotili výkony našich sportovců či čerstvě shlédnutou mayovku.. Každý den po návratu ze školy jste upustili tašku hned v předsíni a pak vyrazili ven. Ne do nějakého kroužku, ale za kamarády na plácek mezi paneláky, k rybníku u vesnice. Každý se vžil do postavy svého idolu a  sveřepě jste  hráli ještě lépe než ti reprezentanti a byli jste statečnější než Old Shaterhand s Vinetouem dohromady. Po návratu domů vás čekala pravidelně věta “Takhle pozdě se chodí domů?“ a „Máš napsané úkoly?“ Tuhle nenávratně ztracenou atmosféru našich školních let a družného přátelství se spolužáky dokonale vyvolá útlá brožovaná knížečka Václava France František (2007). Milé  vyprávění Františka Fraňka, žáka 4. třídy o životě ve vesnici Bystřici (autorova Řeheč) někdy na konci 70. let nejspíš nikdy nezíská světovou proslulost, ale rozhodně vás potěší i pobaví laskavým humorem. 

Léto ještě neskončilo, co takhle folklór? Asi si hned klepete na čelo a obracíte oči v sloup. Pro mě je folklórní festival pod širým nebem báječnou neformální akcí, kde se diváci i účinkující skvěle baví. Pravda, skupina mužských v kroji poskakující na chatrném jevišti s pravidelně vyráženým pokřikem je pro řadu současníků spíše trapná podívaná, ale i dění mimo jeviště stojí za pozornost. Představte si Turka s úplně holou hlavou ve vysokých botách a černém kroji. Vypadá na provozovatele krevní msty. Pozor, teď se přiblížil k mladé české dvojici a půjčuje si jejich potomka! Něžně chová půlročního kojence a jeho tvář se mění laskavým úsměvem v dobrotivý měsíc z Ladova obrázku. Tamhle se zase srdečně loučí junák (podle kroje z jižních Čech)  s Číňanem v hedvábném kabátci. Zřejmě spolu večer důkladně popili a teď si ještě vyměňují kontakty. Konferenciérka právě z ničeho nic přerušila řeč – na podium se po schůdcích šplhá jako neohrožená kaskadérka malá asi roční holčička. Je odchycena a nezraněná předána otci, kterému unikla . Při opravdové averzi k folklóru to můžete nahradit jiným hudebním festivalem nebo vystoupením šermířů na hradě či zámku.

Co takhle pochodňový průvod městem či odpolední koncert klasické hudby v prostředí Botanické zahrady?  A co teprve divadelní představení pod širým nebem. Nemusí to být právě Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě. Vyberte něco menšího ve vašem parku. Přijedou „umělci z Prahy“ nebo ochotníci z Bozkova a zahrají nějakou konverzační frašku. Žádné kamenné divadlo v metropoli vám nepřipraví takový zážitek, jako když přes jeviště projede mezi herci vyjevený muž na kole, který si jen jako obyčejně chtěl nočním parkem zkrátit cestu z práce domů. A co se týče hereckých výkonů, tak nedám na ochotníky z Bozkova dopustit, řada profesionálů by se před nimi mohla stydět. Když budete pilně sledovat plakáty můžete objevit i jiná povyražení. Např. sraz automobilových veteránů, letecký den, jízdu  parní lokomotivy, promenádní koncerty, tenisový turnaj, procházku strašidelným lesem a řadu dalších zábav na čerstvém povětří. 

Užívejte si dlouhé dny a všechno, co nám léto dává,  jak jen vám to zdraví dovolí. Zalévejte pilně vaše pokojové květiny, choďte ven mezi lidi a usmívejte se . Zima se svou šedou oblohou a krátkými dny určitě zase přijde, ale je to ještě daleko.

Vaše bloggerka Hilda