Na druhé straně je velký zájem lidí o vlastní výlov i o nákup čerstvých ryb vlastně pozitivní. Návštěvníci, často i s malými dětmi, vidí na vlastní oči těžkou práci, dokonce vykonávanou s nadšením. A ryba domácí se přece jen častěji stává součástí našeho jídelníčku.
Když jsem se loučila s lesklou hladinou Datlíku a vydávala se na cestu zpět, začaly se mi vynořovat vzpomínky spojené s těmito rybníky. Rybníky jsou čtyři, leží za sebou jako korálky navlečené na pomyslné niti. Mají společný zdroj vody - potok jménem Biřička. Stejně jako potok se jmenuje i největší rybník ze soustavy. Jediný je vhodný na koupání, na břehu je i restaurace s letním posezením. Poprvé jsem jej viděla před více než třiceti lety, určitě plná očekávání, neboť to bylo v době, kdy jsem se s tímto krajem seznamovala. Poté mi hlavou ztřeštěně proběhla řada dalších obrázků - tlačím na blátivé cestě u rybníka kočárek se synem, máčím mu poprvé v rybníce malé nožičky a on zoufale křičí. O dva tři roky později přesně si pamatuji, že to bylo na prvního máje, vstupuje syn do rybníka zcela nepozorovaně, prý aby nám dokázal, jak je otužilý. Naštěstí je rybník mělký, tak jsme se jen stihli vyděsit.
Druhý rybník v pořadí se jmenuje Cikán, dodnes nevím přesně proč. Hladina vody bývá krásně modrá, stejně jako u ostatních rybníků. Kolem tohoto rybníka chodívám nejčastěji. Cestou do lesa na houby, borůvky či jen na procházku. Cestou z lesa, často s prázdným košíkem a bolavýma nohama. I na jeho hrázi jsem v dávných dobách drncala kočárek s jedním i druhým synem, nebo je pevně svírala za ručičku, když jsme do vody házely kamínky nebo sledovali kola na hladině. Ve zvláště tuhých zimách se na něm pro změnu dalo bruslit. V posledních letech k němu spíš chodívám sama. Posedět a sledovat klidnou hladinu, kochat se květy leknínů nebo fotografovat. Zdá se mi, že je zde vidět stále něco nového. I když v poslední době to zase tak fotogenické není - kácejí se stromy na hrázi a pravděpodobně se budou nahrazovat novými.
O třetím rybník Datlíku již byla řeč v souvislosti s výlovem. Na břehu se hezké posezení, prolézačky pro děti a tabule naučné stezky. Poslední v řadě je rybník Roudnička. Všechny čtyři rybníky jsou spojené turistickou cestou, na které bývá zvláště o víkendech živo. Rodiče s dětmi mohou putovat po vodnické stezce a seznamovat se s vodníky, vílami, kouzelnými rybkami a dalšími pohádkovými bytostmi. Sice už nemám malé děti, ale mám malého vnoučka. Letos sice ještě absolvoval cestu mezi rybníky v kočárku nebo v závěsu, ale těším se, že příští rok si spolu vodnické příběhy přečteme.
